Články a informace > Slovník výrazů
Advokát je profesionální právní zástupce. Advokát je právnicky vzdělaná osoba, která se zabývá soustavným poskytováním právních služeb jiným fyzickým či právnickým osobám, a to zpravidla za úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí zejména zastupování v řízení před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajoba v trestních řízeních, poskytování právních rad, sepisování listin a zpracování právních rozborů. Podstatným rysem advokáta je jeho nezávislost (na státu, jakož i jiných subjektech) a vázanost příkazy klienta, nejsou-li v rozporu s právními či stavovskými předpisy. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, přičemž musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb.
Advokáti jsou ze zákona členy advokátní komory a je zakázáno, aby právní služby soustavně a za úplatu poskytovali právníci, stojící mimo advokátní komoru. Advokátem může být pouze osoba zapsaná v seznamu advokátů České advokátní komory. Do seznamu Komora zapíše na základě písemné žádosti každého, který splňuje následující podmínky:
Dostane-li se člověk před soud, zejména pokud se jako žalovaný musí hájit, je lépe, pokud ho zastupuje advokát. Každý sice může svá práva hájit sám, popř. jej může v jednotlivém případě zastoupit i tzv. obecný zástupce, ne vždy se to ale vyplatí. O úspěchu či neúspěchu v soudním sporu totiž rozhoduje do značné míry i kvalita právního zastoupení. Právní řád je plný různých lhůt či institutů, jejichž promeškání či opomenutí může mít nedozírné následky na výsledek sporu a je proto obecně velmi vhodné přijít za advokátem, tedy osobou profesně kvalifikovanou, konsultovat svůj problém již při náznaku prvních potíží, protože ačkoliv je advokát jako ostatně každá jiná profese za svou práci placen, může dlužníkovi díky svým odborným znalostem podstatnou částku peněz ušetřit.
Aktiva = peníze ve vaší kapse. Aktiva jsou účetním pojmem. Aktiva vyjadřují majetek, tzn. hospodářské prostředky hmotné a peněžní, jako např. hotové peníze, cenné papíry, zásoby zboží, pohledávky, autorská práva a licence, pozemky a jiný movitý, nemovitý majetek. Aktivem nazýváme něčí jmění vůbec. Aktivum je to, co přináší do našich kapes peníze. Odečteme-li od aktiv neboli aktivního jmění pasiva neboli sumu dluhů, závazků a povinností vyjádřených v penězích, zbývá nám tzv. čisté jmění (vlastní kapitál).
Naše příjmy můžeme rozdělit do dvou kategorií. Pokud jste dnes v zaměstnání, máte tzv. pracovní příjem. Pokud jste si vytvořili dostatečné množství aktiv, jste finančně inteligentní, docílili jste tzv. pasivní příjem. Oba příjmy se přitom navzájem nevylučují. Díky pasivnímu příjmu získáváte peníze bez práce jen tím, že máte dostatek aktiv, dokážete vhodně investovat a bohatnete automaticky.
Asociace občanských poraden je sdružením občanských poraden, které poskytují bezplatně své služby všem, kteří se na ně obrátí a to nezávisle, důvěrně, odborně a nestranně v 18-ti právních oblastech, jakými jsou např. ochrana spotřebitele, sociální dávky, pojištění, pracovně právní vztahy a zaměstnanost, bydlení, rodina a usilují o to, aby občané netrpěli neznalostí svých práv a povinností, neznalostí dostupných služeb nebo neschopností vyjádřit své potřeby, či hájit své oprávněné zájmy. K tomu občanské poradny realizují konkrétní projekty. Asociace občanských poraden působí v ČR od roku 1998, resp. 1997. Nyní sdružuje 39 občanských poraden v 56 místech ČR. Ročně zodpoví téměř na 50 tisíc dotazů. Občanské poradny poskytují rovněž poradenství v rámci finanční a rozpočtové problematiky, ať jde o dlužníka nebo věřitele, informují o riziku spojeném se zadlužením.
Banka je podnikatelský subjekt jako kterákoli jiná firma. Bankovní systém je tvořen centrální bankou a soustavou komerčních (obchodních) bank. Pro svoji činnost potřebuje banka bankovní licenci, kterou vydává ČNB.
V ekonomice existují volné peníze v podobě úspor veřejnosti, včetně prostředků podniků používaných na placení závazků, provádění výplat, realizaci investic apod. Peněžními prostředky disponuje také státní správa. Na opačné straně ovšem existuje u subjektů na trhu potřeba peněz, tedy potřeba si půjčit. Na nákup zboží, vybavení domácnosti, na dovolenou, dům, u podniků na nákup strojů a zařízení, investice apod. Tyto transakce na finančním trhu zprostředkovávají finanční instituce, mezi které patří taky banka.
Jednotlivé banky se pak zaměřují na různou cílovou skupinu klientů, která je dána zejména okruhem produktů, které poskytují. Mezi produkty bank, se zaměřením pro občany, patří zejména:
Bankovní úvěr je forma dočasného postoupení hodnoty ve zbožové (obchodní úvěr) nebo peněžní (čistý peněžní nebo bankovní úvěr) podobě jedním subjektem druhému. Jde o návratný peněžní vztah dlužníka a věřitele, kdy věřitelem je banka. Důležitými znaky bankovního úvěru jsou návratnost ve stanoveném termínu, materiální krytí úvěru, rentabilita úvěru.
Bankovní úvěry můžeme rozdělit dle celé řady kritérií do několika kategorií. Mezi nejdůležitější kategorii patří doba, na kterou je úvěr poskytován, měna ve které je úvěr poskytován, poskytnuté záruky, způsob čerpání úvěru, příjemce úvěru (komu je úvěr poskytován).
Neznámějšími bankovními úvěry jsou hypotéky, americké hypotéky, spotřebitelské úvěry, kreditní karty, finanční leasing, úvěry ze stavebního spoření a kontokorentní úvěry k běžným účtům.
Banka je podnikatelský subjekt operující na finančním trhu, je finančním zprostředkovatelem. Základní funkcí banky je obchodování na finančním trhu, kdy přijímá a opatruje peněžní vklady, půjčuje peníze, nakupuje a prodává peníze cizích zemí, uskutečňuje peněžní operace a zprostředkovává platby v tuzemsku i cizině a celou řadu dalších služeb a činností, jako např. úschovu cenných předmětů, směnárenskou činnost, vydávání cenných papírů, burzovní obchody, poradenství a zprostředkovatelské služby nabízených podnikové klientele (právnickým osobám) a občanům (fyzickým osobám).
Banky dělíme na:
Určitě se může stát, že nastane situace, kdy není možné splácet závazky a vznikají tedy dluhy.
K vymáhání pohledávek věřitelům slouží především exekuční řízení. Může se však jistě stát, že z majetku dlužníka nebude možné ani exekucí uspokojit splatné pohledávky všech věřitelů. Pak jde o situaci, kdy se většinou dlužník ocitá v úpadku.
Obecně platí, že řešit nesplněné závazkové vztahy mezi více věřiteli a dlužníkem je snazší a zpravidla kratší záležitostí, než strpět více exekucí na majetek dlužníka. Navíc, bude-li dlužník spolupracovat od počátku se svými věřiteli a snažit se dojít s nimi k dohodě, zvyšují se šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání.
Na takové případy pamatuje Insolvenční zákon (zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení). Platební neschopnost, tzn. situace, kdy má dlužník více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti delší než třicet dnů a tyto dluhy není schopen plnit, nazýváme úpadkem. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, může být v úpadku také pro předlužení, tj. má-li více věřitelů a souhrn všech jeho závazků převyšuje souhrn jeho majetku.
Pokud lze předpokládat hrozící úpadek a to z jakýchkoliv příčin, je vhodné jednat neprodleně s věřiteli, radit se s finančními poradnami, poradnami zabývajícími se pomocí občanům při hrozící platební neschopnosti.
Cena (ekonomicky) je směnná hodnota statku, služby, tj. protihodnota potřebná pro získání zboží nebo služby ve směně. Obvykle se vyjadřuje peněžitou částkou, kterou je třeba při získání zboží (služeb) zaplatit za jednotku množství. Jinými slovy je to peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží (výrobků, výkonů, prací a služeb) nebo vytvořená pro oceňování zboží, majetku a majetkových práv k jiným účelům. Přesnou definici bychom našli v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách.
Ceny, které běžně známe např. z obchodů, jsou ceny tržní. Tržní cena - cena, která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky (např. výrobců, obchodníků) a poptávky (zákazníků, pro které cena vyjadřuje užitek). V zásadě platí, že je-li tržní cena příliš vysoká, pak výrobci chtějí prodat co nejvíce výrobků a proto více vyrábějí, ale spotřebitelé málo nakupují. Důsledkem je přebytek zboží. Aby se zbavili přebytku zboží ve skladech, je nutno cenu zboží snížit. Opačná situace nastává, je-li cena příliš nízká, pak poptávka (zájem zákazníků) převyšuje nabídku (nabídka výrobků). Chtějí-li potom zákazníci svoji poptávku uspokojit, musí zaplatit více (dojde ke zvýšení cen). Ovšem stavu rovnováhy se dosahuje jen výjimečně a krátkodobě.
Z předchozí obecné informace vyplývá, že cena je klíčová informace pro realizaci obchodu. Cena zboží z pohledu výrobce či obchodníka musí být taková, aby pokryla jeho náklady, daně, které odvede státu (nejčastěji daň z přidané hodnoty) a jeho zisk. Toto všechno musí zákazník uhradit jako cenu konkrétního zboží.
Daň (ekonomicky) je povinná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Daň je platbou nedobrovolnou, povinnou, nenávratnou, neekvivalentní, neúčelovou, obvykle opakovatelnou, vynutitelnou. Placení daní je nařízeno zákonem. Účelem daní je získání prostředků na financování veřejného sektoru - k financování funkcí státu a veřejné správy, jakými jsou např. armáda a vojenská obrana obecně, částečné nebo úplné financování např. vzdělávání, zdravotní a sociální péče, starobní důchody, veřejná doprava a další.
Výše daní jsou určeny nejčastěji jako podíl (v procentech) základní hodnoty, označované jako daňový základ, kterou může být (podle typu daně) např. cena zboží, výše mzdy nebo příjmu, velikost majetku apod. Velikost daně může být ale taky stanovena zcela pevně nebo jiným způsobem.
Daně rozdělujeme na daně přímé, do kterých patří:
a daně nepřímé, do kterých patří:
Dluh (ekonomicky) Dluh spočívá v povinnosti něco dát (například vrátit půjčenou věc nebo peníze) nebo něco konat (například obstarat prodej věci) anebo v povinnosti něčeho se zdržet (například převodu nemovitosti bez souhlasu věřitele) či něco snášet (například dohodnuté srážky ze mzdy za účelem uspokojení pohledávky věřitele).
Je třeba si uvědomit, že předcházející se nemusí týkat pouze přímého dluhu, nýbrž i případných spoludlužníků či ručitelů, po kterých v zákonem stanovených případech může věřitel rovněž požadovat ujednané plnění, a ti tak nastupují na místo dlužníka zejména v případech, kdy dlužník není schopen hradit své závazky.
Dluhová spirála je stav, kdy neuvážené zadlužování může vést až k neschopnosti splácet své závazky zejména poté, kdy splatnost jednoho závazku je řešena zřízením druhého závazku (úvěru). Okamžitý užitek z rychlé půjčky či spotřebitelského úvěru je sice lákavý, ale z dlouhodobého hlediska je jejich dopad na finanční budoucnost permanentních dlužníků drtivý. Neuvážené zadlužování může vést až k dluhové spirále, přerůst v sérii exekučních řízení nebo dokonce v osobní bankrot.
Dlužník (ekonomicky) účastník závazkového právního vztahu, který je povinen plnit druhému účastníku závazkového právního vztahu, tj. věřiteli. Povinnost dlužníka něco plnit se nazývá závazek nebo též dluh. Dluh spočívá v povinnosti něco dát (například vrátit půjčenou věc nebo peníze) nebo něco konat (například obstarat prodej věci) anebo v povinnosti něčeho se zdržet (například převodu nemovitosti bez souhlasu věřitele) či něco snášet (například dohodnuté srážky ze mzdy za účelem uspokojení pohledávky věřitele).
Exekuce je zákonem stanovený postup, kterým se vynucuje rozhodnutí, jež nebylo splněno dobrovolně ve stanovené lhůtě. Předpokladem exekuce je exekuční titul.
Exekuční řízení je potom řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, přičemž toto řízení je prováděno soudními exekutory, příp. zaměstnanci příslušného exekutorského úřadu.
Exekuce je různě upravena pro různé druhy řízení. Mezi způsoby provedení exekuce, ukládá-li exekuční titul zaplacení peněžité částky, patří
Exekuční titul je jakékoli pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, rozhodnutí vydané v rozhodčím řízení, notářský či exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, u drobných živnostníků také platební výměry či výkazy nedoplatků ve věcech daní, poplatků a pojištění. Exekuční titul pak musí věřiteli přiznávat nějaké právo proti dlužníku, tedy nejčastěji je to dlužníkova povinnost uhradit dlužnou částku a její příslušenství.
Má-li povinnost splnit více dlužníků a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázáni splnit všichni rovným dílem. Jestliže je však to, co ukládá exekuční titul dlužníku, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti věřitele, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li věřitel, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči dlužníku již splnil, popřípadě je připraven ji splnit. Ve většině případů více dlužníků je však plnění nedělitelné a v exekučním titulu označeno tak, že všichni dlužníci jsou povinni splnit dluh společně a nerozdílně. Věřitel si ale může vybrat i jen jednoho z dlužníků a proti němu vést exekuci.
Finanční arbitr České republiky je institut zřízený zákonem č.229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Jedná se o zvláštní orgán pro mimosoudní vyrovnávání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli elektronických platebních prostředků. Finanční arbitr byl ustanoven v rámci harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie.
Důležitým prvkem činnosti finančního arbitra je jeho otevřenost vůči veřejnosti. S tím souvisí i preventivní činnost tohoto institutu, který jednak může přímo upozorňovat příslušné instituce na vady v jejich činnosti, jednak může při přetrvávání nedostatků upozornit orgán dohledu.
Arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho jednání, které by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Finanční arbitr a jeho zástupce jsou fyzickými osobami s postavením veřejného činitele. Za výkon funkce odpovídá arbitr Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Arbitr je ve zkratce pravomocný řešit spory mezi:
Do pojmu Finanční gramotnost zahrnujeme soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb.
Finančně gramotný občan je pak ten, který se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace.
Prakticky to znamená, že finančně gramotný občan je ten, který dokáže kompetentně spravovat své peněžní prostředky na běžném účtu hotovostními a bezhotovostními transakcemi, využívat platební nástroje, nezbytně rozumí cenovým mechanismům a inflaci, je schopen vést a spravovat rodinný rozpočet, stanovovat finanční cíle a je schopen zvládat různé životní situace z finančního hlediska
Finanční krizi lze stručně charakterizovat, jako nedostatek finančních prostředků. Projevuje se poklesem výroby, nevyužíváním ekonomických možností, růstem nezaměstnanosti, narušením peněžně úvěrových a finančně měnových vztahů. Finanční krize má tedy přímé či nepřímé dopady na všechny sektory lidské činnosti.
Globalizovaná ekonomika je na všech úrovních propojená, což v období prosperity přináší mnoho výhod a růst životní úrovně, nevýhodou globalizace ekonomik je však skutečnost, že krize v jedné z nich může rychle zachvátit zahraniční trhy a postihnout národní ekonomiky jednotlivých zemí.
K řešení finanční krize existuje několik zásadních rad:
Neúčelová, nebo-li tzv. americká hypotéka je neúčelová hypotéka při které neexistuje povinnost určovat účel, ke kterému se hypotéka užívá. Americká hypotéka se užívá zejména tam, kde spotřebitel, na rozdíl od spotřebitelského úvěru, vyžaduje vyšší finanční částku (řádově až v miliónech korun) s delší dobou splácení (nejčastěji až na 20 let). Možnost sjednat americkou hypotéku je požadavek zajištění zástavním právem k nemovitosti ve výlučném vlastnictví žadatele. Výše nabídnutého úvěru se zpravidla pohybuje ve výši 70% odhadní ceny zastavené nemovitosti.
Hypotéka v překladu znamená podklad, podložení, zástava nemovitostí, která umožňuje věřiteli, aby z exekučního prodeje nemovitosti kryl přednostně před ostatními věřiteli svou pohledávku, jestliže dlužník ve stanovené lhůtě nezaplatí dluh s úroky. Hypotéka se vyvinula již v antickém Řecku jako forma zajištění půjček, rozšířila se v souvislosti s pozemkovým úvěrem. Hypotéka je základem hypotečního úvěru.
Hypotéku tedy můžeme chápat jako dlouhodobý úvěr k pořízení vlastnímu bydlení. Může být jako účelový hypoteční úvěr anebo jako neúčelový hypoteční úvěr (tzv. americká hypotéka).
Účelové hypoteční úvěry, jsou takové, které jsou poskytnuty jen na účely uvedené v úvěrové smlouvě, tj. nejčastěji na nákup nemovitosti, kterou klient může (ale nemusí) mít v osobním vlastnictví. Výhodou účelové hypotéky je, že částku zaplacenou na úrocích z účelového hypotečního úvěru lze každý rok odečíst od základu daně z příjmu, a to až do určité výše stanovené v zákoně.
Neúčelové hypoteční úvěry - americké hypotéky jsou ty, které nemají z hlediska použití zapůjčených prostředků žádná omezení. Záleží jen na klientovi, na co prostředky z úvěru použije. Výhodou je možnost získat velkou sumu peněz (i miliony) na nákup libovolného zboží a delší dobu splatnosti. Nevýhodou amerických hypoték je nutnost ručení za úvěr nemovitostí.
Inflace je makroekonomický jev, který je poruchou ekonomiky a projevuje se vzestupem cenové hladiny, tedy průměrné cenové úrovně. Inflace výrazně přispívá k ekonomické nestabilitě, je projevem ekonomické nerovnováhy, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin a snižuje kupní sílu peněz. Inflace vede ke znehodnocení nesměnitelných bankovek, papírových peněz i peněžních pohledávek, k živelnému zvyšování cen a k poklesu kursu měny vůči zahraničním měnám. Inflace se projevuje v opožďování růstu mezd a sociálních důchodů za růstem životních nákladů.
Informace a míře inflace jsou využívány např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů, v neposlední řadě také v souvislosti s nájemními, či jinými smlouvami, v nichž je zakotvena revize finančního plnění v závislosti na vývoji inflace.
Insolvenční rejstřík je veřejně přístupným informačním systémem státní správy, který je spravován Ministerstvem spravedlnosti, kdy poskytovaná webová služba (zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení) obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a informace o zahájených insolvenčních řízeních po 1. lednu 2008.
V insolvenčním rejstříku na internetu najde občan i podnikatel aktuální informace v nejširší možné míře o všech insolvenčních řízeních, jako např.:
Účelem insolvenčního rejstříku:
Insolvence (zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení) představuje platební neschopnost dlužníka. Dlužník se nachází v úpadku, pokud má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.
Insolvenční řízení je soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Soud, u něhož probíhá insolvenční řízení nazýváme insolvenčním soudem.
Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení se rozumí:
Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh bude doručen věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo věřitel, jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Insolvenční zákon (zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení) upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Tento zákon upravuje rovněž oddlužení dlužníka.
Dlužník se nachází v úpadku, pokud má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže:
Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tedy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Rada: Kdo, byť i z vědomé nedbalosti, si přivodí předlužení způsobem uvedeným v § 256c trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb.) dopouští se protiprávního jednání za které může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
Krajský soud je v rámci insolvenčního řízení soudem prvoinstančním, to znamená, že je soudem 1. stupně, který rozhoduje o podaných návrzích na oddlužení v rámci insolvenčního řízení. K tomuto soudu se tedy podávají všechny návrhy na povolení oddlužení, fyzických osob podnikatelů, ale i osob, které na sebe vyhlásily tzv. osobní bankrot tak, jak to umožňuje nový Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., který je účinný od 1.1.2008.
Krajský soud v těchto případech rozhoduje o tom, zda :
Lichvářský úrok je pojmem, který vychází z toho, že ten kdo půjčuje peníze, požaduje za půjčení peněz neúměrně vysokou částku (úrok), zneužívajíc přitom něčí tísně, rozumové slabosti, nezkušenosti nebo něčího rozrušení. Toto jsou základní podmínky pro to, aby jednání takových osob mohlo být posuzováno jako trestný čin Lichva podle § 253 trestního zákona. Řada lidí na tento lichvářský úrok přistoupí, aniž si uvědomí, že řešení finanční situace, do které se dostali, může být daleko jednodušší, stačí jen vědět kam se obrátit pro pomoc.
Mediace je alternativní metoda řešení konfliktů bez zásahu soudu. To znamená, že je asistovanou komunikací za účelem dosažení vzájemné dohody. Používá se zejména u sporů, které lze vyřešit mimosoudní cestou, kdy se sporné strany nedokážou dohodnout na způsobu komunikace. Proto do sporu vstupuje mediátor – nestranná osoba, která pomáhá oběma stranám se dohodnout a najít takové řešení, které je přijatelné pro obě strany sporu.
Cílem je :
Minimální mzda je nejnižší mzda, kterou je zaměstnavatel povinen podle zákona vyplatit zaměstnanci za odvedenou práci. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru. Není důležité, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, o hlavní, vedlejší nebo souběžný pracovní poměr. Její základní právní úprava je stanovena zákoníkem práce.
Mzda (plat) nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, za práci v noci a za práci ve svátek.
Základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí v současnosti 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu.
Výše minimální mzdy je snížena v těchto případech na:
Rada: Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody v kalendářním měsíci výše minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek, a to bez ohledu na jeho zaviněnou či nezaviněnou nižší výkonnost, což platí i pro zaměstnance odměňované úkolovou mzdou.
Náklady soudního a exekučního řízení jsou náklady, které jsou důsledkem situace, kdy věřitel využívá svého práva podat na dlužníka žalobu. Zde vznikají první náklady pro dlužníka a to náklady na soudní řízení a dále na exekuční řízení, pokud se dlužník neúčastní soudního řízení a nadále nekomunikuje s věřitelem a věřitel se domáhá svého práva na zaplacení dluhu výkonem rozhodnutí – exekucí majetku dlužníka. Tyto náklady, které hradí dlužník, v mnoha případech přesahují dlužnou částku.
Nebankovní sektor zahrnuje finanční instituce, které se zabývají obchody s penězi, nejsou však bankami, tzn. nemají bankovní licenci, kterou uděluje Česká národní banka, nemohou používat ochranný název „banka“, nemají bankovní dohled a neřídí se ani bankovními pravidly. Na jejich činnost dohlíží Česká obchodní inspekce. Nebankovní instituce se soustřeďují především na spotřebitelské úvěry a na rozdíl od bank nemohou přijímat vklady.
Nebankovní půjčky jsou snadno dostupné, jejich poskytovatelé nezkoumají výši příjmu klienta a nenahlíží do úvěrových registrů, aby zkoumali žadatelovu úvěrovou historii. Jsou řešením pro ty zájemce o půjčku, kteří nemají žádné prokazatelné příjmy nebo jim už žádná banka nechce půjčit. Nebankovní instituce ovšem poskytují vzhledem k nižší bonitě klientů a vyššímu riziku nesplácení mnohem „dražší“ půjčky, než bankovní domy.
Nemovitost je pozemek a dále jí jsou pak stavby, které jsou spojeny se zemí pevným základem (§ 119 Občanského zákoníku). S pojmem nemovitosti se často setkáváme při uzavírání úvěrových smluv a následně při řešení vymáhání pohledávek dlužníka, kdy věřitel se domáhá svého práva právě zpeněžením majetku dlužníka – nemovitosti. Často se stává, že nemovitost dlužníka je prodána i v případě, kdy jeho dluh je několikanásobně nižší, než je cena nemovitosti.
Nemovitost tedy velmi často slouží jako zástava při poskytnutí půjčky, hlavně v případě hypoték.
Nepodnikatel je osoba v pracovním nebo jiném poměru, dále jsou to studující, důchodci a další osoby, které nepodnikají na základě živnostenského zákona nebo nejsou jednatelé právnických osob (společností s ručením omezeným nebo akciový společností). S tímto pojmem se setkáváme při uplatňování nového Insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.), který je účinný od 1.1.2008 a který umožňuje vyhlásit osobní bankrot i na fyzickou osobu – nepodnikatele, při řešení jeho úpadku.
Nezabavitelné minimum – životní minimum jsou dva pojmy, se kterými se setkáváme v rámci insolvenčního řízení. Nezabavitelné minimum vychází z životního minima. Životní minimum je minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která se stanovuje vyhláškou. (pro rok 2009 je to pro jednotlivce 3126,-Kč) a nezabavitelné minimum je složeno z částky životního minima jednotlivce, vyživovaných osob a nezbytných nákladů na bydlení. Toto minimum je odvozeno podle § 278 občanského soudního řádu, kdy způsob výpočtu je stanoven nařízením vlády ČR.
Občanské poradny poskytují nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v problematice jakou jsou zejména: sociální dávky, sociální pomoc, pracovně-právní vztahy, bydlení, rodina, zdravotnictví, vzdělávání, ochrana spotřebitele, trestní právo atd. Odborní poradci jednotlivých občanských poraden poskytují také poradenství v problematice zadlužení osob a domácností
Obecně prospěšná společnost je právnická osoba, která:
a) je založena podle zákona o obecně prospěšných společnostech,
b) poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek
c) její hospodářský výsledek (zisk) nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena.(§ 2 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech)
Obstavit znamená zejména úkon vedoucí k zajištění práva věřitele na majetek dlužníka. Používá se k zajištění majetku – peněžních hotovostí na účtech dlužníka u bankovních ústavů, zamezení převodu nemovitostí na katastru nemovitostí a další úkony. Zpravidla nejčastěji je obstavení majetku použito v exekučním řízení, kterým může být i označení věcí v bytě dlužníka. Takto označené věci nesmí být dlužníkem prodány, zastaveny nebo jinak znehodnocena jejich cena.
Plat (mzda) je peněžité plnění nebo plnění nepeněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za vykonanou práci. Odměňování za práci zaměstnanců v pracovním poměru upravuje zákoník práce.
Plat je odměna za práci zaměstnanců, jejichž zaměstnavatelem je:
Mzda je odměna za práci zaměstnanců ostatních zaměstnavatelů.
Odměna za práci musí být stanovena písemně, a to platovým nebo mzdovým výměrem.
Plat (mzda) nesmí být nižší než minimální mzda. V nepodnikatelské sféře (veřejných službách a správě) se uplatňuje vedle minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy systém platových tarifů.
Platební karta je karta, s jejíž pomocí lze platit za zboží a služby u většiny prodejců a vybírat hotovost v bankomatech, případně využívat jiné služby, které bankomat nabízí (např. dobíjení kreditů na mobilních telefonech). Tato karta je vázána na běžný účet a klient může pomoci ní platit do výše disponibilního zůstatku na tomto účtu.
Pro autorizaci transakcí prostřednictvím platební karty má klient bankou přiděleno osobní identifikační číslo (PIN).
Platební kreditní karta je platební karta, s niž je spojena možnost čerpání úvěru. Kreditní karta není vázána na běžný účet, ale na samostatný úvěrový účet. Aby banka kartu vydala, musí klienta „znát“ – tj. musí vést jeho běžný účet, na který si nechává posílat výplatu po nějakou dobu. Některé banky vydávají kreditní karty bez toho, aby u nich klient měl veden běžný účet, stačí pouze doložit pravidelný příjem. Od výše klientova příjmu se také odvíjí výše poskytnutého úvěru.
Na základě vyúčtování zaslaného bankou musí klient každý měsíc splatit zpravidla nejméně 10 % z dlužné částky včetně úroku. Výše splátek může být vyšší a úvěr lze splatit i jednorázově.
Copyright 2008 Finanční gramotnost, o.p.s..
Benediktinské opatství v Emauzích | Vyšehradská 320/49 | 128 00 Praha 2